In fiecare miercuri, la noi

Editie bilingva: romana-ceha Prezenta antologie contine poezii din volumele: Saptamani (2014), Un semn al exclamarii ca un catarg (2018), Despre ce vorbeste Maica atunci cand tace (2019) si poemul Ambuteiaj (2020), nepublicat in volum. / Tento autorsky vybor obsahuje basne z nasledujicich sbirek: Tydny (2014), Vykricnik jak stozar (2018), O cem mluvi Matka, kdyz mlci (2019) a k tomu text V zacpe (2020), ktery jeste nevysel knizne.
Numitorul comun al tuturor cartilor Olinei Stehlikova pe care am apucat sa le citesc pana acum este atitudinea severa, critica fata de opinia omului cu privire la lumea in care traieste si fata de relatiile interumane, asupra carora gloseaza cu umor si spirit critic, dar fara participare patimasa. / Spojnici knih Oliny Stehlikove, ktere jsem doposud mela moznost cist, je prisnost ke zpusobu vyjadrovani cloveka o svete, svedceni cloveka o nem samotnem a prisny pohled na vztahy mezi lidmi, ktere precizne a kriticky, s humorem i nadhledem glosuje.
– Jitka Bret Srbova Concretetea situatiilor familiare creste intr-o intrebare nerostita, dar din ce in ce mai insistenta cu privire la sensul acestora. Poeta prezinta toate acestea intr-un limbaj diagnostic precis, acordand mare atentie detaliilor si utilizand un registru lingvistic bogat, care variaza de la ironie si cinism usor, la tandretea si preocuparile materne, pline de anxietate, de la un umor specific, personal (continand ironie si autoironie) pana la o neasteptata delicatete si fragilitate a expresiei.
Si aceste zone se intrepatrund si se ciocnesc, fie la nivelul cuvantului, fie la acela al ideii, facand ca (auto)ironia sa devina si mai dura, iar antiestetica auctoriala si mai complexa, si mai expresiva. / Konkretnost duverne znamych situaci prerusta v nevyslovenou, ale stale nalehavejsi otazku po smyslu.
To vse basnirka podava diagnosticky presnym jazykem, s pozornosti k detailu a s vyuzitim bohateho vyrazoveho rejstriku, ktery saha od ironie a lehke cynicnosti pres materskou nehu i uzkost az k sebeironickemu humoru ci necekane krehkosti. A ty oblasti se take prostupuji a stretavaji, at uz na urovni slova nebo myslenky, cimz se (sebe)ironie stava jeste tvrdsi a autorska antiestetika jeste slozitejsi a vyraznejsi.
– Mircea Dan Duta